/Ukázka, kdy se Bára seznamuje s novýma potrhlýma spolužačkama, s kterýma sdílí pokoj.../

"Tak, jak se ti tady líbí?" prohodí takovým prapodivně skřehotavým hlasem Monika. Najednou na mě upřou zrak ještě více a strašně vážně, jakoby čekaly, jestli je za tu otázku zabiju.
"No, popravdě - nelíbí." ušklíbnu se a pokrčím rameny. Ty dvě se na sebe s údivem podívají a prohodí: "A proč jsi teda tady?" Zvednou obočí a čekají další odpověď. "Nechci to rozebírat," zavrtím hlavou, "kvůli matce." upřesním nakonec. Monika pohodí hlavou, namísto odpovědi "aha". Pak ty dvě sedí, nedutají a nejspíš přemýšlejí. Dělají, že přemýšlejí. Nakonec řekne Edita, jakýmsi negativním tónem hlasu: "My jsme tady druhým rokem. Propadly jsme. Dáš si cigáro?" Při její poslední větě radostně zvednu obočí a kývnu. Monika zavře a zamkne dveře, Edita otevře okno a rukou mi pokyně, ať jdu k ní. Mlčky vstanu. Když k ní dojdu, usměje se (Ouha! Podržte mě někdo!) a nabídne mi ze svých "startek". Přitom mi pořád civí na vlasy. Proboha, co s nima mám? "Pěkný dready." usměje se. Ach tak! "Dík." oplácím jí úsměv. Taky bych jí třeba vlasy pochválila, ale co na nich chválit, když chudák vypadá, jako kdyby se česala gothajem...
Přikluše k nám i Monika, drze si vytáhne cigaretu z Editiny krabičky a zapálí si stříbrným tryskovým zapalovače